Madness- Welcome in my world- Prologue

2. května 2014 v 14:49 | CARMENICITA |  Madness


Oba muži zpozorněli a podle pokynu se zaměřili na kamerový záznam z předešlé noci. Mladší z nich se s hrůzou zachvěl, načež se potkal s pohledem doktora.
"Je vskutku vychytralý," Zkonstatoval po dlouhé odmlce nejstarší z nich, kroutív nad záznamem hlavou. Manilow souhlasně přikývnul. poté však záznam pozastavil, pokládajíc zbylým dvoum mužům, další z důležitých otázek.
"Viděli jste to?" Prohlédnul si nějaký papír, jenž mu do teď nečinně polehával na kovovém stolku. Muži sborně zavrtěli hlavou a podívali se na sebe.
"Co máte na mysli, doktore?" Svraštil starší z nich obočí. Manilow přesunul záznam o několik sekund vzad a poklepal na postavu na obrazovce.Oba muži zpozorněli a podle pokynu se zaměřili na kamerový záznam z předešlé noci. Mladší z nich se s hrůzou zachvěl, načež se potkal s pohledem doktora.
"Je vskutku vychytralý," Zkonstatoval po dlouhé odmlce nejstarší z nich, kroutív nad záznamem hlavou. Manilow souhlasně přikývnul. poté však záznam pozastavil, pokládajíc zbylým dvoum mužům, další z důležitých otázek.
"Viděli jste to?" Prohlédnul si nějaký papír, jenž mu do teď nečinně polehával na kovovém stolku. Muži sborně zavrtěli hlavou a podívali se na sebe.
"Tohle je nahrávka z 9am... O několik vteřin později však nahrávka přeskočí až na 10pm. Otázkou tedy je, proč a co se tedy celých těch třináct hodin, co kamera nenahrávala, dělo."
Francis se znova zachvěl. Jeho starší společník však i nadále zkoumal, dalo by říci že doslova hltal, vteřinu za vteřinou odtikávající na hodinách.
"Můžeme za ním?" Otočil se nepatrně směrem k Manilowovi, jenž si nejistě posunul brýle víc na oči, vysvětlujíc Jisté rizika návštěvy pacienta.Němec mávnul rukou a s důrazem v hlase se optal znova. Tentokrát doktor, ač s viditelnou nejistotou, přikývnul, podávajíc jim klíče.
"Pokoj 470 pánové, ale pamatujte vím že to nezní lidsky, ale... nesahejte na něj, rozčílí se." Francisovi oči se rozšířily a pozorně sledujíc doktora přikývnul, absolutně nevnímaje Gilberta, který si to právě, bez varování, razil chodbou k pokoji, až konečně narazil na dveře, nesoucí jméno jeho dlouholetého přítele. Kdyby mu někdo ještě před několika týdny řekl, že právě teď bude stát v psychiatrické léčebně, navštěvující svého nejlepšího přítele, vzal by to s nevídaným humorem. Možná by se dotyčnému dokonce vysmál, ale to by se hrubě spletl.
S nevídanou lehkostí sáhnul na kliku a stisknul ji. Dveře se s cvaknutím otevřely a před jeho očima se rozprostřel, fádně vybarvený, nemocniční pokoj. Po Španělovi však ani stopa. Meztím se ale doplazil i Francis, jenž tak tak popadal dech.

Spain's POV

Tišše jsem pozoroval Prusovy ladné kroky a dál se zdráhal pod nemocničním lůžkem. Přešel jednou, dvakrát a potřetí. S šíleným smíchem jsem jednu jeho nohu chytil a vychutnal si jeho vylekané zaječení, drhnoucí se mu z krku.
"Shei3e, Antonio?" Poklekl na zem, setkávajíc se s mým pohledem. Usmál jsem se, načež jsem stisk na jeho noze povolil. "Co to tady vyvádíš? Pod postelí..." Přichytil se opěradla a přikrčil se ke mně. Schoulil jsem se k rohu a nepřítomně se na něj zahleděl.
"Co tady chcete?" Zasyčel jsem, přesouvajíc se zpod postele

Postava se s nelidskou pružností vyhrabala zpod železných tyčí a snad ještě nelidštějším způsobem se postavila před své dva společníky. Teď tam stáli všichni tři. Tak, jak je bylo možné vidět před několika lety stát na náměstíčku před jejich akedemií. Trojice zvrhlíků, lamačů srdcí, ale hlavně nejlepších přátel.
"Běžte pryč" Bez hnutí jakýmkoliv svalem zašeptal. Blonďákovo tělo se opakovaně zatřáslo, přičemž Antonia nepřestával snad ani na vteřinu pozorovat, Gilbert stejně tak.
"Chceme ti jen pomoct..." Podotknul Němec, marně doufajíc v zázrak v podobě poděkování z jižanovy strany. Dočkal se, avšak mírně netypisckým stylem. Španěl pokývnul hlavou, poté se sladce usmál a otočil hlavu k Francisovi, pozorně zkoumajíc přístroj před sebou.
"Nesahej na to, dá ti to ránu" Šíleně se zasmál, načež s sebou hodil na postel. "Tělem ti projde proud, zasáhne ti nervy, možná srdce, ale určitě mozek, odskočíš, bouchneš se hlavou o okení trám a omdlíš... Mezitím přilezou doktoři a ty skončíš v nemocnici. Takže co, pořád tě láká si sáhnout?" Škodolibě se pousmál, ukazujíc na drátek.

Blonďákovi zorničky se zůžily, načež se otočil k postavě, nyní sedící na nedalekém parapetu, jež dlouhými prsty strkala malou sponku dovnitř zámku na kličkách. Vyhublým tělem se přitom choulil k rohu a zamyšleně mrkal na nemocniční areál, zasypaný barevným listím. Byl to chladný listopad, jeden z nejchladnějších a Antonio by se asi sotva divil, kdyby co nevidět začalo sněžit. V několikasekundové pomlce, kdy, jako už tolikrát, všichni mlčeli, se zvednul vítr a zalomcoval s jedním ze zamknutých oken.
"Měl by jsi si vzít ty prášky..." Podotknul Prus, přehazujíc si krabičku z dlaně do dlaně. Odpovědí mu však bylo jen mávnutí rukou a stálé mlčení.
"Antonio, nechtěj mě nasrat a vezmi si ty prášky!" Vynervovaně zasyčel Francouz a s trhnutím otevřel krabičku, v té chvíli jakoby se s ním zastavil čas. Zůstal nepřítomně hledět dovnitř krabičky.
"Tohle... si máš píchnout?" Vytáhnul prsty injekci a prohlédl si ji. Španělovy nohy se svěsily na zem a táhlými kroky zamířily pro injekci, jejíž hort poté zabodnul do plastové zkumavky, vtahujíc do ní tekutinu.
"Sí, pěkné že?" Zarval si injekci do žíly a lehce zmáčknul píst. Tekutina mu prosáknula do krve a roztekla se jí do celého těla. Antoniovi, do teď lehce načernalé, oči se zbarvili zpět do světle zelené a do tváří mu naběhla normální barva. Francis si oddechnul.
"Tony?" Opatrně k němu vztáhnul ruku, pokládaje dlaň na jeho rameno. Ani se nehnul.
"Co je?" Nervózně si promnul spodní ret, hledíce Španělovi do očí. Antonio zavrtěl hlavou, načež injekci vhodil do malého koše v rohu místnosti. Hrot jehly několikrát poskočil v jeho středu a poté se zabodnul do stěn. Poté se Antonio vrátil zpět k oknu a zabýval se zámkem na jeho klice. Zámek zaskřípal a cvaknul.
Pokoj stále naplňovalo tísnivé ticho, dokud jej nepřerušil Antoninův tichý zpěv. Francis s sebou polekaně trhnul přičemž lehce strčil do Němce, nečinně přihlížejícího na svého přítele. Antonio si mezi prsty prohodil malý hřebík, načež jej vrátil zpět do skulinky v opraskané zdi.
"Měli by jste jít," Prohlásil poté, anižby se alespoň na jednoho z nich jen náznakem podíval. "Hned!" Seskočil náhle z parapetu, načež se na ně zahleděl. Francisovi oči lehce těkkaly po vyhublé postavě před sebou a jeho hlava stále opakovala vrtivý pohyb. Gilbert, ničím nerušen, se mezitím nepatrně usmíval, dívaje se na krabičky seskládané na železném stolku.
"Přeci to do něj nepíchneš?!" Zděsil se náhle Francis, jenž jako první zpozoroval Gilbertovo počínání. Prus na něj hlasitě zasyčel, načež krabičku vstrčil dovnitř tmavé bundy. Antoniovo tělo se v rychlosti napřímilo a do očí mu z ničehonic vběhly slzy.
"Běžte pryč, prosím!" Otřásl se, drtíc mezi prsty košili. Tělem mu proběhlo bolestné píchnutí, jež jej donutilo padnout na kolena a křečovitě se schoulit. Prus, jehož dlaň silně mačkala kapsu s injekcí náhle povolila a bezvládně se svěsila zpět podél těla.
"Dávej na sebe pozor, kvůli nám všem, slibuješ Antonio?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama